Novinky od Natynky

Veveří poezie :o) … Přispějte i vy do sbírky veršíků, pošlete, zveřejníme :o))

13.2.2009 pátek - Po dlouhé době...
Za ten rok a půl se toho událo celkem dost, ale o většině novinek jsem vám psala rovnou na kachněcí web do Novinek. Každopádně Natynka se má pořád dobře. Byla jednou nemocná, takže došlo i na veterinární pomoc naší kamarádky Ťapinky. Protože je Ťap šikovná paní doktor, tak se těšíme z Natynčiny přízně pořád dál. V rámci rekonstrukce bytu se Natynce průběžně stěhuje klec po celém bytě, takže má pořád co objevovat a pořád je udivená. Baští i teď stejný věci a bydlí ve stejné budce :o) Fotky dodáme, jen co nějaké budou.

15.6.2007 pátek – Po půl roce nic nového :o)
Natynce se daří dobře. S oblibou si pochutnává na omítkách v pokoji a taky hlavně objevila čerstvou bazalku, taže jí občas domů kupujeme květináč s bazalkou, aby si mohla pochutnat :o) Jinak ořechy, oříšky i slunečnici baští pořád stejně. Občas jí koupíme nějakou doboru míchanou směs s ovocem a vitamíny. Zlobivá je pořád stejně. Fotek moc nemáme a těch pár je v galerii Fotky.

26.1.2007 sobota – Jak na Nový rok…:o)
Natynka přežila Nový rok 2007 a přeházela si kožíšek ze starého na nový, takže teď má zas moc pěkné štětičky na uších (jak to jen u domácí veverky jde). Kožíšek má leský a uhlazený. V budce jsme jí vyměnili výstelku (ikdyž ta původní pořád nejevila žádné známky znečištění) a tentokrát jsme na dno vyzkoušeli dřevěné piliny místo sena. K tomu zas dostala hromadu rozcupovaného provázku a „své“ kožešinky, ve kterých spává a nebo se s nimi mazlí v kleci. Ořechů je dost, takže je Natynka zahrnuta potravou a kdyby věděla, jaký mají život veverky v lese, tak by si možná připadala jako ve veverčím ráji :o) Jenže ona to neví, takže to považuje za samozřejmost. Máme doma zásobu „veveřích“ jablíček (to jsou maličká jablka, která si i Natynka sama umí odnést do klece ze spížky) a na přilepšenou jsme koupili i proužkovanou slunečnici, protože se zdá, že ji má radši než obyčejnou černou, které tu máme pytel. No jo, zrovna před dvěma dny si prokousla napáječku, takže jsme museli sáhnout o druhé záložní, kterou naštěstí máme. Ale asi bude dobré preventivně další novou dokoupit, pro případ, že by se i tahle časem stala obětí zoubků. Víme, že Natynka nemá ráda napáječky, které na sobě mají potisk a obrázky, potřebuje ke své spokojenosti napáječku průhlednou. Momentálně si schovává ořechy. Vždycky je nahlodá a pak pečlivě schová a zahrabe do čehokoliv pacičkama. Poslední týden nám na okně okusovala občas čerstvou bazalku, radši jsme ji zaháněli, aby toho nesnědla moc, protože netušíme, co by jí z toho mohlo být…případně :o) Šmejdí tu kolem a pořádá útoky na moje záda. Momentálně zkoumá nové věci v kuchyni a okusuje kufr s vrtačkou, kterou má Radek půjčenou od kolegy na víkend, takže ji musím občas zahnat na ústup, aby se do kufr nekousla moc hluboko :o) Teď to vypadá, že šla budit Radka do postele. Dobře mu tak :o) Až budou za nové fotky, tak je sem hned přidáme. Poslední jsou teď z prosince 2006.

4.11.2006 sobota – Co pořád psát? :o)
V sekci Fotky najdete nové obrázky naší dračice. Občas nám dává pěkně zabrat, když se nudí a vymýšlí alotrie, aby nás popohnala k akci a něco se u nás odma dělo. Pravdou je, že nebýt Natynky, tak je tu poněkud mrtvo a nezáživno :o) Vypadá zdravě, stala se z ní rozmazlená domácí veverka. Ořechy a oříšky na sezónu 2006/2007 máme nasbírané a doma. Tak je snad vše v pořádku a může být zima :o)

1.7.2006 neděle – Nového nic, prostě si žijeme :o)
Tak zas utekly tři měsíce a Natynka se má myslím dobře. Z výletů jí nosíme různé lesní dobroty, z obchodu pak různé průmyslové dobroty. Megaklícka ještě slouží, akorát ji Natynka trošku ohlodala. Bydlí dál ve svém dřevěném domečku, který si podle potřeby víc nebo míň vystýlá. Sem tam si z ní děláme srandu, že větrá peřiny – to když ráno vyhází některý věci z domečku a kolem poledne si je tam zas pečlivě stěhuje zpátky. Druhým domečkem je i nadále hromádka hadříků na knihovničce :o) Odtama jsou i všechny nové fotky. Souhrn všech vystavených fotek pak najdete tady. 9.4.2006 neděle - Jarní hnízdění :o) Tak utekl další měsíc a půl veveřího života a máme tu maličké novinky. Prakticky se toho moc nestalo, Natynka už má novou srst po celém těle, takže má pěkný kožíšek i na hlavě mezi ušima :o) K její velké radosti jsme se rozhodli, že ji občas necháme spát přes noc mimo klec. Takže párkrát spala buď na chodbě v bundě nebo na knihovničce v pokoji. V bundě spí ráda zavěšená v rukávu. Moc nechápeme, jak tam celou noc vydrží viset, ale nějak to asi dokáže, protože ráno vypadá vyspaně. Na knihovničce spává na kusu starého trička a u nos má schovaný ořech… asi jako železnou zásobu. Přes týden ji pouštíme z klece hned brzo ráno, takže je kolem osmé ranní už pěkně vyskotačená. Ve fotkách jsou jen dvě nové, víc se ulovit nepovedlo :o) 26.2.2006 neděle – Nová srst a lesní hody :o) Máme doma malou akrobatku a ta už pomalu přestává být malá. Natynce je devět měsíců a stala se z ní naprosto jistá akrobatka :o) Nevím o místě, kam by se ve svém rajónu ještě nevyšplhala nebo kam by nevlezla. Je z ní neomezená vládkyně všech skříní (mimo teda jedné, kde jsou kytičky), jí patří všechny parapety, celá kuchyňská linka, postele, všechno vyprané prádlo a lustr :o)) Je úžasné vidět, jak se zdokonalila ve šplhání a skákání. Jako maličká občas neuměla vylézt ani na topení, teď tam skáče s velkou lehkostí a bravurou. Jednu chvíli to vypadalo, že budeme mít veverku s pleší na hlavě mezi ouškama, ale celé se to vysvětlilo, když se jí vyměnila srst na celém tělíčku, jen mezi těma ušima to trvalo prostě dýl. Takže teď má pěkný huňatý kožíšek a myslím, že do veverky už jí nic neschází :o) Žádné miminkovské chmýří, jen krásně lesklý kožich. Včera dostala dárek. Plný batoh šišek, větví, kůry a polínek dřeva z lesa… Objevila ho ovšem až teď ráno, protože včera neměla jaksi čas a pak dneska spala v bundě na chodbě, takže čerstvé poklady objevila až ráno, když se šla k sobě napít :o) Momentálně tu všude kolem lítají kusy šišek a kůry… až po mně bude házet polínkem dřeva, tak asi uteču a nechám ji, ať se napřed vyřádí :o)) Ráno jsme svedly boj o vlašský ořech. Nelíbilo se mi moc místo, kde ho chtěla rozlousknout, tak jsem zavelela k přesunu. Vykoledovala jsem si za to vzteklé bručení a podupávání na mých zádech. Pak ale pochopila, že jí vlašák nehodlám sníst, ale jen jsem ho položila na příhodnější místo, tak se uklidnila a pustila se do něj (místo do mě :o)) Osobně si pak Natynka vybrala ve své skříňce tři lískáče a teď tu drtí kus dřeva na třísky… už jen zbývá, aby se v těch hromadách ze šišek otočila ocasem :o) Jako že to jistě za chvíli udělá :o) Počítám, že tak k obědu přijde na řadu smetáček s lopatkou, to už bude největší radost z čerstvých věcí za námi :o))

26.1.2006 čtvrtek – Pořád kupředu :o) Tak uteklo dvacet veveřích dnů :o)
Na začátku ledna nakonec Natynka vymyslela fintu, jak se dostat ke konečkům větví borovice v pokoji – naučila se využít okamžiky, kdy jsem seděla u věže a vybírala cédéčko a z mého ramena naprosto spokojeně hodovala :o) Když přišel čas pro likvidaci vánočního stromečku, ostříhali jsme zbylé větvičky a ty dostala Natynka do klece jako zákusek. Mimo velmi oblíbeného sušáku s vypraným prádlem se veveřice pěkně vydováděla na pár dní odstaveném vysavači, který měl trubku s hadicí v tzv. parkovací poloze, takze z kovových trubek byla prima klouzačka a po do oblouku visící hadici se skvěle šplhalo a navíc se to celé pohupovalo, takže Natynka se kamarádila s vysavačem hodně dlouho a s chutí :o) Občas jí takhle „kamaráda“ vytáhnem ze skříně :o) Obchůzkové nebo spíš běhací kolečko se zatím nemění. Napřed se musí zkontrolovat kuchyň a přepočítat zásoby ořechů a sušených hub, následuje kontrola sušeného chleba a revize krabičky se skořápkami od vajíček. Pak se musí poskákat trochu stůl s počítačem a případně odložené oblečení. Očuchat nové stopy v předsíni a prozkoumat na věšáku odložené bundy… tam bývá obvykle delší zastávka. V pokoji pak přijde na řadu reprobedna vlevo, topení, parapet, záclona, velká skříň… záclona zpět, knihovnička, palma, sedačka, křeslo a rychle zpátky do klece udělat veletoče a zpátky do pokoje na záclonu, tentokrát přes bedýnku od nábojů, nahoru na velkou skříň a hups na lustr a z něho hups dolů na křeslo nebo někoho, kdo jde zrovna kolem :o) Pak buď z křesla nebo sušáku s prádlem hups na terč na šipky a odtama zas nahoru na velkou skříň, hurá dolů po zácloně a hups na lampičku… lampičku pokud možno shodit na zem (což nevadí, protože je ratanová a vydrží opravdu hodně). Tak. Teď ještě prozkoumat co máme dobrého na stole, případně v rukách a počmuchat na koberci nové pachy. Nakonec přijde na řadu úklid postelí… poskákat, proběhnout se párkrát pod ustlanou peřinou sem tam, poskákat, pohrabat, párkrát vyjuknout na nečekaných místech… ehm, označkovat… a přerovnat polštáře :o) V případě, že se vyskytne v dosahu nějaký ten ořech, pak je vhodné ho buď rychle běžet schroustat do klece, nebo je potřeba ho schovat. Jo, jenže kam?... Do sedačky nejlépe, do křesel taky dobře. Do postele, no, když je to pod polštářem, tak budiž. No, schovávat ořechy do rohu u záchodu a pak pod ledničkou… taky dobře. Jediný co, tak Natynce „vracíme“ do klece ořechy, které si uložila v našem oblečení do práce nebo v batohu. Naštěstí si neschovává nic do bot :o)) Sice boty očmuchává, ale asi v ní moc důvěry nebudí… Nejlepší teď byl nález schovaného fíku… Radek ho měl kdesi v mikině, pečlivě „zahrabaný“ a mikinu pečlivě ulepenou, ale to se vypere :o) Mimo ořechů, oříšků, slunečnice, jiných semínek a ostatních veveřích dobrot se Natynka cpe ráda sušenými houbami, které si sama vybírá rovnou ze skleničky, neboť jsme zjistili, že ne všechny houby jí chutnají, tak ji necháváme vybrat. Má ráda snad všechno ovoce, ale nade vše miluje jabka. Posledně si vzala mandarinku a i ten fík jí zachutnal. A pořád má ráda sušené banány. Myslím, že si vybírá s rozumem. Moc jí nechutná zelenina, třeba mrkev se jí nezamlouvá. Z vařených věcí jsme jí nabízeli vajíčka a kuřecí maso, ale poslala nás k šípku. Jo, šípky má ráda taky :o) Ale zkusíme to ještě později s tím vajíčkem a spol., myslím, že i veverce se chutě s věkem a ročním období trochu mění. No, teď nás překvapila. Začala v kuchyni dělat nepořádek a to tak, že tahala z krabičky papírové ubrousky. Napřed jsem myslela, že si jde vyměnit výstelku v budce, ale začala nosit smotky z ubrousků nahoru na kuchyňskou linku za rychlovarnou konvici, která tam byla odložená. Chvíli jsem zírala, pak mi došlo, že si staví hnízdečko. Tak jsem jí nakonec podávala ubrousky, aby se jí necupovaly hned při vytahování z krabičky, brala si je a nosila nahoru a stavěla. Pak jsem měla chvíli strach, že se nám ulágruje na lince a začala jsem přemýšlet co jí v budce chybí a co je špatně. Ovšem, špatně nic nebylo, spát šla sama do klece, takže prostě jen dostála veverčím zvykům mít více hnízdeček :o) No, protože se jí hnízdečko na lince moc nedařilo a hlavně jsme potřebovali tu konvici, tak jsem jí ubrouskový chumel přesunula do misky a nechala na místě. Druhý den provedla menší revizi a donesla si nahoru ještě asi dva ubrousky a pak se tvářila spokojeně. Teď si tam občas jen zaběhne jakoby na kontrolu, ale už nepřistavuje :o) Předpokládám, že možná časem přibude ještě další hnízdečko na knihovničce v pokoji, tak uvidíme :o)

6.1.2006 pátek – Máme se :o)
Tak byly Vánoce. Předvánoční zážitky nejsou nijak extra závratné. Natynka dál řádí, schovává ořechy, lítá po lustru i po postelích. Sem tam si někde něco nebo někoho označkuje, ale není to naštěstí nic tragického :o) Ráda dělá blbosti na bundách pověšených na věšáku v předsíni, občas je tam zalezlá hodně dlouho třeba v rukávech. Na Vánoce jsme ozdobili stromeček, máme borovičku jako vloni. Natynka stromek zkoumala ještě před zdobením, ale spíš se ho bála nebo co. Holt stromek neviděla, tak z toho byla vyvalená :o) No, nicméně postupně zjistila, že na koncích větviček jsou velmi chutné pupeny letorostů… a v té chvíli vznikl problém a my se mohli umlátit smíchy. Naše milá veverka začala zkoumat stromek a zjistila, že jehličí píchá… našlapovala po větvích jako připotentovaná a neustále hlídala jestli se nemůže píchnout. Prostě veverka, které vadí píchající jehličí :o) Takže za účelem okusování chutných konečků větví si sedla na parapet a začala se po větvičkách natahovat odtama… no, vypadalo to jako římská zdravice v mnoha opakováních, nakonec obvykle zhučela dolů na zem nebo se jí povedlo přitáhnout větvičku a ukousnout jí koneček :o) Dalším místem odkud se snažila byl pak radiátor… tam už to měla propracované. Zašprajcovala se ocasem mezi topení a parapet a už se cpala :o)

15.12.2005 čtvrtek – Syndrom :o)
Podle Radka je to syndrom „Verun“. Proč? Protože strejda Verun u nás byl na mejdanu 1.12. nejdýl. Vydržel k naší velké radosti skoro do rána :o) Ale Natynka je právě od toho dne jaksi… jak to říct… jiná :o) Má pět takových hlavních divných znaků: 1. zešedivěla, 2. narostly jí na uších černé štětičky, 3. večer je nezvykle aktivní až do pozdních hodin, 4. začala být děsně drzá a rozdováděná a za 5. nežere slunečnici a jiné věci, které do té doby žrala. Prostě katastrofa. Navíc ještě jako bod 6. už doskočí ze skříně až na lustr v pokoji (v kuchyni žádný světlo není, takže tam zatím nemá kam skákat). Na druhou stranu vám ale musíme říct, že: 1. Natynka zešedivěla, protože jí konečně narostl hustější kožíšek a má šedou podsadu, takže vypadá jako miloučký plyšáček k pomilování :o), 2. štětičky na jejích malých ouškách jsou krásné a dodaly jí mnohem „veverčtější“ výraz :o), 3. večer je asi aktivní, protože jsme jí trochu přeházeli spaní a možná na ni má nějaký ten vliv i zima, 4. mimo to, že je drzejší, tak je na druhou stranu i mnohem trpělivější k našemu hlazení a šimrání a prostě je zas víc ochočenější, 5. je asi pěkně rozmlsaná, má každý den k jídlu co si může přát, takže si prostě vybírá a co už nechce, to schovává, pochopila taky, že slunečnici z misky v kleci jí nikdo neujídá :o) No a za 6. ten lustr jo… no, lustr zatím ještě na třísky nerozštípala, ale okousala nám už i omítku na stropě :o)) To by se z ní jeden posesouval :o) Musíme strejdu Veruna (nejlépe i s doprovodem) zas k nám dostat na návštěvu, aby Natynka udělal další úžasné pokroky :o) 5.12.2005 pondělí – Lichotky :o) No, lichotky… když nás zlobí, protože mermomocí potřebuje přilákat naši pozornost a schválně hází skořápky z klece… (fakt to dělá schválně, pak totiž nakukuje, jestli už to zabralo a když ne, tak si sleze pro další a mrskne ji ještě o půl metru dál do kuchyně..). V těchto chvílích Natynku tiše, někdy i nahlas… překřtíme na hownometa [čti: hounoumít] případně na hownovrhače [čti: hounouveahejš]…:o)) Jo, zní to děsně, ale kdo neviděl nepochopí a kdo viděl, ten souhlasí :o) Jinak pracuju na fotkách s novým domečkem, ten tu eště není. Nového moc není, Naty vesele schovává ořechy kam ji napadne. Máme nacpanou sedačku, křesla, všechny rohy na zemi, roh u ledničky, sem tam najdem ořech v oblečení nebo posteli. Marně přemýšlím, kam ji ještě napadne ty ořechy schovat :o) Tak pěkně vymýšlejte básničky a mějte se pěkně J 2.12.2005 pátek – Fotky a literární dílo od strejdy Veruna :o) No jo, přibylo asi pět fotek a hlavně… vážení… máme tu první literární počin na téma veverka. Pochlapila se strejda Verun a poslala nám mailem básničku :o) Najdete ji samozřejmě v sekci Veveří poezie – viz odkaz tu nahoře na stránce :o) Tak se čiňte i vy ostatní, ať nám Verun nezpychne, že píše jako jediná :o)

1.12.2005 čtvrtek – Megašou :o)
Natynka nemá zimní srst. Proč taky, že jo? Je to sice škoda, protože by měla krásný štětičky na uších, ale co už. Máme prostě veverku v letním ohozu. Bydlí v novém domečku, spíš v takové malé veverčí vile. Žebříček co mu ukousla kolíček… hehe, se to rýmuje :o)… tam nemá a vůbec jí to jaksi nevadí, má víc místa na veletoče…:o) Jinak jí Radek včera večer stáhnul klec na šířku pod poličkou, kde je budka, drátkem, aby jí celá polička nespadla dolů… no, slečna do rána ten drátek překousala… asi si chce dobrovolně vyzkoušet jaké to je, když lidi skáčou v barelu od nafty z Niagárskéjch vodopádů nebo tak něco… aspoň myslím, že by jí bylo příbližně stejně, kdyby s budkou spadla dolů do klece…:o) Horší varianta je, že bude dělat veletoče, tím poličku nasere do konečné podoby a polička na ni zřachne i s budkou… v tom případě máme ovšem po veverce… Budem muset vymyslet jinej způsob, jak to tam celý upevnit, chjo. Včera jsem žehlila prádlo… a Naty si chtěla hrát. Na „útoky“… se rozběhne, houpne na člověka a odratí se a zdrhne za křeslo a nakukuje jestli po ní člověk s řevem jde. Včera měla smůlu, jaksi jsem neměla čas pokaždé odhodit žehličku a pronásledovat ji, aby mi mohla potměšile uprchnout na skříň po zácloně a smát se mi tam pod fousama. Hlavně když její útoky byly co 15 vteřin… nakonec pochopila věnovala se své oblíbené činnosti… schovávaná v peřinách. Nevím proč, ale asi má radši peřina ustlané… prakticky ji chápu, já je mám taky radši ustlaný, ale po veveřím řádění jsou obvykle trochu vzhůru nohama :o)) Máme doma decentně ohlodanou zeď nad sedačkou v pokoji, teď už to není tak děsný, co má Naty svoji vitamínovou sádru v kleci, ale ještě jsme neměli čas a sílu ty hlodance spravit. A všude máme ořechy… některý (ty na rozumnějších místech) jí necháváme, kde je má. Některý (třeba v oblečení a batohu) jí tedy jaksi obvykle přestěhujeme do klece :o) Děsím se chvíle, kdy budu tahat ořechy z pračky… mám obavu, že se toho dočkám :o) Tak. Jak budou fotky, tak je sem prsknu…

21.11.2005 pondělí – Naše malá blbka :o)
Ne, neberte to jako nějakou děsnou urážku :o) My máme Natynku rádi, ale kdybyste ji viděli tak často v akci, jako my, tak byste to o ní taky občas řekli :o) Teď se měla pár dní jako prasátko v žitě, protože byl prakticky pořád někdo doma tímpádem byla ona pořád někde po celém bytě. Událo se několik zásadních novinek. Za prvé Natynka si po celém bytě začíná schovávat oříšky. Zatím jí tyto snahy hatíme, protože bysme jinak asi měli oříšky i na záchodě, ale asi ji taky po každé neuhlídáme a tak nám možná na jaře v květináči u palmy nějaký ten ořech vyklíčí :o) V sobotu si Natynka usilovně hrála se svým dřevěným žebříčkem v kleci. Prostě ho vždycky vytáhla (drží za takový malý dřevěný kolíček v horní poliččce) a mrskla s ním dolů do klece a koukala, kdo jí ho jako přijde spravit. No, po několikáté tomu nasadila korunu, když rozkousala ten malej kolíček a tudíž není na co žebříček uchytit. Pak na nás čučela celá naštvaná, že jí jako nechceme žebříček zprovoznit… neměla si sežrat kolík, dobře jí tak…:o) No a v sobotu večer se stala strašná věc :o) Dovezli jsme Natynce nový domeček. Vzali jsme jí starou smrdutou trubku a nastěhovali jsme jí do klece novou dřevěnou budku vystalou senem a kousky látky. Napřed se jí bála. Pak se do ní bála vlézt. Pak si tam k naší radosti nanosila smotky rozcupovaných provázků, které jsme jí obstarali a nabídli jako výstelku, nakonec si tam nasoukala i svůj houpací provaz, který do té doby visel v kleci (budu jí muset asi uštrykovat nový…). Prostě si tam nacpala všecko co šlo a dneska už tam i spokojeně spala, takže budka asi byla přijata na milost, tak uvidíme :o)

9.11.2005 středa – Říjen v prachu :o)
Tak máte tu nové fotky a jinak se toho moc neudálo. Veverka Natynka je furt stejně žravá i hravá a dělá furt stejný parádní drápance :o) Zrovna teď mám jeden za krkem… Veveří skříňka se osvědčila a už za pár dnů bude mít Natynka nový dřevěný domeček. Spací trubka je jí už malá nebo aspoň si to myslíme, tak dostane jako k Vánocům nový prostorný domeček. No, jak budou další fotky, tak je tu zas najdete :o) Jinak tadyk na stránce nahoře najdete nový odkaz na Veveří poezii, koukněte, zamyslete se a napište, určitě společně dokážem na veverčí téma vymyslet spoustu veršíků :o)) Taky už funguje tlačítko Odkazy… najdete tam odkaz na nejlepší veveří stránku, která nám byla velkou inspirací. A pak taky nějaké informace o veverkách obecně :o)

5.10.2005 středa – Chlupatice loupeživo-útočná :o))
Tak Natynka nám povyrostla a hlavně zkrásněla, protože už má pěkný veverčí huňatý ocas. Umí s ním pěkně zametat slupky a skořápky na posedu v kleci… lítají pak po celé kuchyni. Pod klecí už má svůj veverčí stolek se skříňkou, který nám pro ni udělal můj hodný a šikovný taťka. Omítky už nám nekouše, protože jsme jí pořídili takovou sádru s vitamíny, co je původně pro papoušky, ale Natynce evidentně taky chutná. Jinak se k naší veliké radosti známí i neznámí rozhodli pomáhat se sháněním veverčích dobrot, takže se nám sešlo hodně lískových oříšků od mého dědečka, vlašské ořechy od známých ze všech stran, slunečnice od Báry a kamaráda Pavla, slunečnice v původním balení od Bobušky s Víťou (ti nám taky dovezli zásobu sena po jejich zesnulém králíkovi), já dovezla trochu šípků a navíc máme i tzv. prémiové lískové oříšky od jedné paní – vyznačují se tím, že jsou super velké :o) Nestíháme všem pořádně ani děkovat a jsme za ty zásoby moc rádi :o) Natynka se neustále zdokonaluje ve skocích a šplhání po čemkoliv. Hlavně ráda leze po nás. Další v řadě je pak sušák s vypraným prádlem a židle. Ovšem teď už našla cestu i na horu na kuchyňskou linku, kde pro ni sušíme vlašské ořechy… stala se z ní chlupatice loupeživá, páč se tam dycky vydrápe a pak sedí na plechu plném ořechů a je z toho tak paf, že sedí a čučí. Jenže to už ji obvykle někdo odhalí a sundá i s plechem dolů z linky, pokud zaváhá a nečapne fofrem ořech, tak má smůlu :o) Jinak se naučila chodit všechno jíst do klece, takže ořechy nám po bytě netahá, jediné co můžete najít jsou prázdné skořápky, které „vymetla“ z klece :o) Ale protože kolem klece zametáme, tak to není tak strašný. Návštěvy má ráda, protože ví, že ji pustíme z klece a že hlavně od návštěvy něco dobrého dostane. Jako největší pochoutku má momentálně sušené banány ze směsi pro hlodavce, kvůli sušenému banánu Natynka klidně odhodí i nedojezený lískový oříšek, což je dost zajímavé :o) Tak, jak budou další fotky stažené z foťáku, tak je sem dám.

12.9.2005 pondělí – Oříškový den :o)
Oříškový den byl minulý čtvrtek. Byla jsem doma, protože nám v domě spravovali stoupačky a topení a Natynka z toho vytěžila nejvíc, protože jsem ji průběžně cpala oříšky, aby nebyla moc nervozní z těch cizích lidí v našem bytě a děsné rachotu, který dělali. Začali jsme Natynku učit nové kousky, třeba po chvíli navigace si už leze sama do kapsy od tepláků pro oříšky :o) Naučila se dělat super přemety na postelích. Jinak včera ukořistila na židli odložené jabko. Nekecám, celé si ho narazila na hlodáky a pak se ho jala dopravovat do klece… akorát teda jak bylo těžké, tak ji stáhlo dolů ze židle. Tuším, že stát se to člověku, tak je po smrti :o) Moc ráda si z nás dělá prolízačky, ale už naštěstí zjistila, že po holých nohách se špatně leze, takže častěji už vyhledává lidi oblečené. Jinak jsme jí vyměnili jednu misku na vodu za pěknou novou napáječku, protože ve vodě mívala hned slupky ze semínek a jiný binec nebo si do ní hodila svůj ručník a byla rázem bez vody. Teď má napáječku a je klid :o) Natynka si občas do něčeho hlodne, tak se u nás nedivte, když nám někde chybí kousek rohu nebo omítka.

1.9.2005 čtvrtek – Pokroky a blázinec :o)
Tak máme Natynku doma už 14 dní a musím říct, že jsme se s Radkem stali hrdými chovateli veverky. Přesně jako jsme to chtěli. Za první týden se Natynka už vyznala v celém bytě a měla prozkoumané záclony, skříně i sedačku. Jedině velká palma jí dělá starosti – špatně se na ní sedí :o) S veverčími zoubky se seznámilo už kde co, nejvíc to zatím odneslo korkové prostírání a ovladač na televizi. No, holt máme o pár knoflíků míň. Nebojte, nesnědla je, ale pěkně je nechala na stolku vedle ovladače :o) Natynka si bere žrádlo z ruky, sedí nám na ruce když louská slunečnici nebo oříšky, běhá za náma, zkoumá nás, je zvědavá. Dokonce už je zvědavá tak moc, že překonala strach a leze po nás :o) Hlavně, když se něco děje na kuchyňské lince, to ji pak máme za krkem a na hlavně raz dva :o) Zatím ujedla jen jednou strouhanku, jinak ji hlídáme a když se smaží a vaří, tak je pro jistotu zavřená mimo kuchynň, aby se nám někde neuvařila. Takže si na sebe stále víc zvykáme a je s ní doma velká legrace :o) Natynka spává v kleci v lepenkové trubce, kterou jsme jí přivázali do horního rohu klece. Klec má vybavenou dvěmi poličkami ze dřeva a šikmým můstkem mezi nimi. Další její výbavou jsou dvě nerezové misky na vodu a jídlo. Pak má taky trochu sena, které občas rozmařile vyhazuje z klece a tři kousky froté ručníku, které si bere sebou do trubky na spaní místo přikrývky. Místo polštáře má svůj ocas – jak jsme zjistili :o) Zrovna včera jsme přišli domů a našli jsme „její nejoblíbenější“ kousek ručníku složený na přesný čtvereček… no, asi jsou veverky zvyklé skládat prádlo do komínků nebo tak něco, ale fakt to bylo naprosto dokonale složené :o) Jinak pod klec budem mít stolek se skříňkou na veverčí potřeby a v plánu je i držák na větve nebo tak něco – když ta palma je na veverčí skotačení nevhodná :o)

Nejradši má Natynka lískové oříšky. Teď jich máme doma velkou hromadu, protože nám nosí oříšky hodný kamarád Láďa :o) Já jí donesla vlašské ořechy ještě nezralé a Radek nosí domů šišky. Jinak se Natynka cpe slunečnicí a směsí semínek pro hlodavce. Navíc má ráda granule pro štěňata od Pedigree a občas si dá piškot nebo ovoce. Ale fakt nejradši má ty lískové oříšky :o) Takže když budete chtít Natynce něco donést, tak už víte co. Katastrofou je focení. Vyfotit veverku je pěkně hloupý nápad. Nejlíp jde vyfotit, když baští a nebo je rozespalá v kleci a mžourá. Jenže to není moc často, jinak lítá po celým bytě a nebo nám visí na noze a to se blbě fotí :o)

18.8.2005 čtvrtek – Veletoče v kleci :o)
Jo. Tím nás slečna vzbudila :o) Viděli jsme její velkolepé veletoče už ve voliéře, kde se narodila a ona zjistila, že má tak velikou klec, že je může bez problémů dělat i u nás :o) Pravda, klec je fakt veliká, pak už se dělají jen voliéry, ale my potřebovali něco aspoň trochu mobilního… zatím. Natynka jedla. Ne, cpala se :o) To je dobře, napřed jsem měla strach, aby třeba z úleku nepřestala jíst a neumřela nám někde v koutě smutkem. Ale nic takového se nekonalo, žádný smutek, žádné hladovění. O té chvíle nám dělá jen samou radost :o) Jo a taky pěknej binec, ale s tím se počítalo. Když to shrnu, tak myslím, že dělá asi stejný nepořádek jako středně velký papoušek.

17.8.2005 středa - Den „D“
Tak to byl ten den, kdy jsme já (Katka) půjčila od sestry Bobušky automobil, naložili jsme přepravku a misku na vodu a vyrazili jsme s mapou na klíně z Brna na sever. Chvíli jsme se s Natynkou okukovali, pak následovala hodinu a půl dlouhá cesta domů. Pro Natynku to muselo být nekonečné a děsivé. Drncalo to s ní, chvíli bylo světlo, chvíli tma a kolem divní a cizí lidé. Nakonec, když už skoro únavou usnula, jsme ji donesli k jejímu novému velkému domečku. Tam jsem si na ni poprvé sáhla, protože jsem musela. Potřebovali jsme ji přendat z přepravky do klece. Díky tomu, že byla po cestě rozespalá, nechala na sebe sáhnout. Nechala se dokonce i vzít do ruky, ale jak tak koukala, tak s ejít to přesně v půlce cesty do klece přestalo líbit a já poznala jak „chutná“ veverčí kousnutí :o) Pěknou díru mi vyrobila do ukazováčku :o) Ale to už byla v kleci a my ji nechali, ať se rozkouká a radši jsme šli všichni spát. Zítra je taky den…

Natynka je veverka obecná, není to klasická zrzka, ale je tmavě hnědá s rezavým lemováním a bílým bříškem. Když jsme si pro ni jeli, tak jí byly tři měsíce, takže byla ještě takové větší miminko.